Marie Majerová
01.02.1882 16.01.1967
Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová
byla česká prozaička, komunistická novinářka a národní umělkyně. Pocházela z
chudých poměrů, na Kladně absolvovala měšťanku. Pak působila jako služebná v
Budapešti.
Pokoušela se získat vzdělání, to se jí podařilo ve skupině, která se
soustředila kolem S. K. Neumanna. Její mládí
ovlivnilo nejen celou její další tvorbu, ale i její politické názory. Nejdříve
byla anarchistkou, od roku 1908 byla členkou sociální demokracie a později
vstoupila do KSČ.
Pracovala jako redaktorka Rudého práva, psala zde pro děti. Působila i v
Ženském listu což byl komunistický tisk pro ženy a v týdeníku Čin aj. Její díla
mají jedno společné téma a to špatné životní postavení žen a dívek. Toto téma
se objevuje ve všech jejích dílech. Autorčino pojetí žen je ve stylu
"být ženou, znamená trpět". Její díla jsou umělecky a čtenářsky
poněkud nepřesvědčivá. Z počátku své tvorby psala především povídky, později i romány.
Z díla:
- Povídky z pekla
- Náměstí republiky – 1914, tento román svědčí o autorčině rozchodu s
anarchismem
- Parta na křižovatce – 1933, tato povídka je předchůdce Sirény
- Siréna – 1935, pravděpodobně nejvýznamnější autorčino dílo, generační román
kladenské dělnické rodiny Hudců. Zobrazuje zde jejich sociální a názorový
vývoj. Pravděpodobně je to skutečně syntéza kladenského proletariátu té doby.
- Havířská balada – 1938, navazuje na Sirénu
- Hledání domova – lyrika, vyznání lásky k české přírodě
Pro děti
- Robinsonka
- Veselá kniha zvířátek
- Nespokojený králíček