Karel I.
Karel I., * 19. 11. 1600, † 30. 1. 1649, anglický a skotský
král od 1625; syn Jakuba
I. Na začátku vlády ovlivňován G.
V. Buckinghamem, jehož politika (1626 neúspěšná výprava proti Cádizu
a 1627 pomoc francouzským hugenotům
v La
Rochelle) byla odmítána parlamentem. V roce 1628 donucen uznat Petici
práv, vzápětí však parlament rozpustil a 1629 – 40 nastolil absolutistický
režim opírající se o aristokracii a anglikánskou církev. K novému svolání
parlamentu donucen povstáním skotských presbyteriánů
v letech 1638 – 40. Zasedání krátkého a poté i dlouhého parlamentu donutilo
Karla I. nejprve k ústupkům (omezení královské moci, poprava ministra lorda T.
W. Strafforda), nakonec přerostlo ve vzájemný otevřený konflikt a vedle
povstání v Irsku bylo bezprostředním podnětem k anglické revoluci. Karel I. byl
poražen a zajat, po vítězství republikánských independentů odsouzen k trestu
smrti a popraven.
Anglie 10.3.1629
Boj monarchy proti parlamentu
Spory o ústavní, náboženskou a finanční politiku mezi králem
Karlem I. a parlamentem, kterému musel
rok předtím Karel I. učinit ústupky, přetrvávaly. Skončily tím, že král
rozpustil parlament a vládl do r. 1640 bez jeho podpory. Spory začaly r. 1628,
kdy parlament využil svého práva na schvalování daní, aby omezil moc monarchy.
Enormní náklady, které pohltila válka, vedená Angličany ve Francii ve prospěch
hugenotů v
* zákaz vybírání daně bez souhlasu parlamentu
* nedotknutelnost osobní svobody občanů
* zákaz zatýkání bez uvedení dostatečného důvodu (Habeas Corpus)
* zodpovědnost vlády před parlamentem.
Králův souhlas s požadavky parlamentu uklidnil spory. V
lednu 1629 parlament však na krále opět zaútočil, protože dal svévolně
anglickým duchovním důchody. Karel I. , jenž nebyl ochoten splnit požadavky,
parlament zrušil a jedenáct roků vládl pomocí příkazů (- 10.1.1642). Boj krále
Karla I. s parlamentem skončil porážkou panovníka, nakonec musel obětovat dva
své poradce a když se neúspěšně pokusil zatknout své protivníky, nezbývalo mu
než utéct z Londýna do Oxfordu (- 1642).